Adventističtí kazatelé v počátcích existence tohoto hnutí nepovažovali znalost biblických jazyků za nezbytný požadavek pro úspěšné zapojení do služby evangelia. Mnozí z nich ale vnímali takovou znalost jako velmi prospěšnou nejen pro lepší porozumění Bibli, ale také pro to, aby mohli srozumitelně a fundovaně představit svou víru teologicky vzdělaným kazatelům jiných denominací.
Tento přístup byl patrný již v prostředí prvních milleritů. Sám William Miller považoval znalost hebrejštiny a řečtiny za druhořadou ve srovnání s opravdovou vírou a důvěrou v Boha a jeho slovo, které považoval za základ nezbytný pro správné pochopení Bible. I když si uvědomoval svou neznalost biblických jazyků, byl přesvědčen o tom, že Bůh povede pokorné studenty Bible a nedovolí, „aby zbloudili od pravdy“. [1] Při prolistování milleritských publikací je nicméně zřejmé, že řada tehdejších kazatelů a pisatelů biblické jazyky ovládala, nebo alespoň využívala poznatky těch, kteří je znali. [2] Z těchto milleritů můžeme zmínit třeba baptistu N. N. Whitinga, který byl považován za skvělého znalce hebrejštiny i řečtiny. [3]
I když adventističtí pisatelé pravidelně interpretovali biblické pojmy skrze optiku „zdravého rozumu“ a „běžného chápání“, přesto se můžeme často setkat i s tím, že se odkazovali na význam slov v původních biblických jazycích. Don F. Neufeld poznamenává, že v jejich textech „jsou často citovány hebrejské a řecké termíny a jsou zmiňovány odkazy na odborníky v této oblasti. Ti, kteří neovládali původní jazyky, používali alespoň více dostupných biblických překladů, aby si ujasnili správný význam jednotlivých slov“. [4]
První adventisté se nemohli pochlubit tím, že by měli mezi sebou formálně vzdělané teology. Většina z nich neměla možnost získat větší formální vzdělání a šlo spíše o samouky. Přesto mezi nimi byly i výjimky. Uriah Smith studoval v mezi lety 1848 a 1852 na Phillips Exeter Academy, kde se mimo jiné naučil také latinsky a řecky. [5] J. N. Andrews pravděpodobně získal během svého studia alespoň základní znalost latiny, klasické řečtiny a francouzštiny, což bylo v té době na amerických středních školách běžné. [6] Podíváme-li se do další generace adventistických představitelů, pak můžeme vidět, že W. W. Prescott se během svého studia na Dartmouth College v 70. letech naučil řecky a latinsky. [7] Při studiu Bible tedy mohli tito lidé nahlédnout minimálně do řeckého Nového zákona.
Zvláště případ J. N. Andrewse ale stojí za to, abychom se na něj podívali blíže. Pietro Copiz uvádí, že Andrews se sám naučil velmi slušně hebrejsky a řecky, což je patrné z toho, že tyto jazyky „dokázal inteligentně používat … při analýze biblických textů“ ve své knize History of the Sabbath and the First Day of the Week („Dějiny soboty a prvního dne týdne“). [8] Dále také dobře ovládal latinu, což mu otevřelo dveře „do světa [tehdejší] vzdělanosti“. [9] Jeho znalost latiny je zřejmá z velkého množství latinských knih v jeho osobní knihovně a z latinských citátů, které se objevují v jeho spisech. Vlastnil Bible ve starých jazycích a také související slovníky, lexikony a gramatiky, včetně gramatiky samaritánské hebrejštiny a aramejštiny. [10] Ve svých článcích publikovaných v časopise Les Signes des Temps dokonce Andrews původně používal hebrejská slova napsaná hebrejským písmem. Copiz k tomu poznamenává, že tyto Andrewsovy články v Les Signes des Temps prokazují jeho „dobrou výchozí znalost původních jazyků Bible“. [11] V roce 1875 se Andrews kompetentně zapojil do diskuze s reformovaným pastorem v Prusku, v níž dokázal využít své znalosti řeckého textu Nového zákona ve svůj prospěch. [12]
—–
[1] Miller, William. Mr. Miller’s Letters—No. 5: The Bible Its Own Interpreter. Signs of the Times, 15. května 1840, s. 26.
[2] Viz např. Allen, William. On the Designations of Time in Daniel and John: The 1260 Days of Daniel and John, and the 1000 Years of John. Signs of the Times, 15. října 1840, s. 73–74; Vallerchamp, A. Bible Chronology: Criticism on 1 Kings vi. 1. – The 480 years – A. M. 5914. Signs of the Times, 15. října 1840, s. 111; Duffield, George. Letter from Rev. Geo. Duffield. Signs of the Times, 1. března 1841, s. 179; [Litch, Josiah]. Review of Dowling’s Reply to Miller. Signs of the Times, 1. února 1842, s. 166.
[3] Wellcome, Isaac C. History of the Second Advent Message and Mission, Doctrine and People. Boston, MA: Advent Christian Publication Society, 1874, s. 375; Dick, Everett N. William Miller and the Advent Crisis, 1831–1844. Berrien Springs, MI: Andrews University Press, 1994, s. 88.
[4] Neufeld. „Biblical Interpretation in the Advent Movement“, s. 119.
[5] Land, Gary. Uriah Smith: Apologist and Biblical Commentator. Adventist Pioneer Series. Hagerstown, MD: Review and Herald, 2014, s. 20–21.
[6] Valentine, Gilbert M. J. N. Andrews: Mission Pioneer, Evangelist, and Thought Leader. Adventist Pioneer Series. Nampa, ID: Pacific Press, 2019, s. 47.
[7] Valentine, Gilbert M. W. W. Prescott: Forgotten Giant of Adventism’s Second Generation. Adventist Pioneer Series. Hagerstown, MD: Review and Herald, 2005, s. 35.
[8] Copiz, Pietro E. The Linguist. In: Leonard, Harry (ed.). J. N. Andrews, the Man and the Mission. Berrien Springs, MI: Andrews University Press, 1985, s. 164.
[9] Smoot, Joseph G. The Measure of the Man: A Tribute to John Nevins Andrews. Focus, 1978, č. 14/1, s. 36.
[10] Copiz. „The Linguist“, s. 164.
[11] Tamtéž, s. 165.
[12] Andrews, J. N. Editorial Correspondence: Labor in Prussia. Review and Herald, 11. března 1875, s. 84. Viz také Copiz. „The Linguist“, s. 165.
Článek převzatý z: Kaiser, Denis. Přehled dějin a vývoje adventistického chápání a metod biblické interpretace (1845-1910). In: Hasel, Frank M. (ed.). Biblická hermeneutika v adventistické perspektivě. Praha: Advent-Orion, 2025, s. 325-326
