Smlouva s Bohem není ojedinělá zkušenost, protože každý z nás byl určitě svědkem křtu. Zvláštní ovšem je, že student teologie, který třeba bude jednou kazatelem nebo činovníkem ve svém sboru, není pokřtěn. Je to stejně zvláštní, jako když v minulosti teologickou školu studoval někdo z jiné církve nebo někdo jiný neměl ukončené středoškolské vzdělání.
Bratr Jakub Englisch se rozhodl pro křest v prostředí školy, mezi studenty a svými vyučujícími. Pozval si ale i bratry a sestry ze svého domovského sboru Praha Smíchov. Porozuměl tomu, že křest je osobní smlouva s Bohem i církví, podobně jako dvě největší přikázání, které obsahují vertikální i horizontální vztahovou rovinu. Je to stejné, jako když apoštol Pavel píše: „Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé, nebo Řekové, ať otroci, nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.“ 1.Kor.12,12-13
Na počátku křesťanství stačilo vyznat J. Krista. Byla to tehdy velká odvaha takto se rozhodnout a vstoupit do jediného církevního společenství. Dnes je zájemce o křest seznámen s charakteristikou a učením církve, aby se mohl dobrovolně rozhodnout a nebyl později překvapen tím, jak církev funguje a co vyznává. Bratr Jakub věděl, proč jde studovat Adventistický teologický institut, rostl ve víře a rozhodl se učinit smlouvu v pátek 19.6. Po nepříjemném počasí celého týdne byl tento den slunečný a příjemný. Bratr Marek Harastej, ředitel ATI přednesl Boží slovo. Václav Vondrášek, kazatel sboru, vedl našeho milého Jakuba v křestním slibu a křest v řece vykonal Aleš Zástěra, spirituál ATI.
Při procesí k řece jsme si všimli rekreantů, kteří se opalovali na břehu a koupali se v Sázavě. Osobně se přiznám, že jsem měl obavu, jak přijmou pokračování naší bohoslužby. Stoupl jsem si ve společenském oděvu mezi lidmi v plavkách na břeh a silným hlasem jsem zavolal na plavce, že zde bude církevní křest, ale že nemusí odcházet. Všichni vylezli z vody, sedli si na břeh a čekali, co se bude dít. Co nejrychleji jsme se připravili na křest, zazněla jedna píseň a členové církve i cizí lidé sledovali jednoho člověka v černých kalhotách a bílé košili s kravatou a druhého v bílém rouchu, jak postupně kráčí do větší hloubky. Je úsměvné, že každý detail aktu byl připraven a křtěnec byl poučen, aby se při ponoření nenadechoval nebo mírně vydechoval. Okamžik je ale natolik slavnostní, že Jakub se právě pod vodou nadechl. Nic se ovšem nestalo, když byl vynořen, byl velmi dojatý, tvář měl uvolněnou, radostnou a okamžitě mě objal. Krásný okamžik a přitom na břehu členové církve i rekreanti fotili celý křest. Nikdo nevyrušoval, nikdo se nesmál, ale ozval se vděčný potlesk. Díky za takové zkušenosti. Jakub v sobotu odjel do Prahy, kde byl přivítán do sboru a vlastně do celé církve. Odpoledne se pak vrátil zpět do školy.
Bratr Jakub je v polovině studia a přejeme mu, aby se stal živou vodou ve svém sboru, práci i v okolí, kde žije. Nikdy jsem jej tak šťastného neviděl.
Spirituál Aleš Zástěra
