Bratře Aleši, možná ne každému je jasné, co znamená to slovo spirituál a jaká je náplň práce takového spirituála. Mohl byste nám to trochu přiblížit?
Spirituál, preceptor, školní kaplan, se věnuje duchovnímu životu studentů. Snaží se poznat, co jednotliví studenti prožívají, vždy být ochoten naslouchat a povzbudit je nejen ve studijním životě, ale v touze více poznávat svého osobního Spasitele. Přitom spirituál učí témata, vedoucí k duchovnímu životu.
Když se ohlížíte zpět, co pro vás služba spirituála na ATI znamenala osobně?
Prožívání života se studenty. Obavy ze zkoušek, které jsem nedávno také osobně prožíval na univerzitě. Vnímal jsem velkou odpovědnost, aby služba spirituála odpovídala nárokům na tuto funkci. Rostl jsem studijně a zvažoval, co a jak mám říci. Přitom jsem nevnímal svůj věkový rozdíl se studenty.
S jakou představou jste do této služby vstupoval a v čem se vaše vnímání této role během let proměnilo?
Měl jsem určitou představu, co budu dělat, ale prožíval jsem obavu, jestli moje práce bude přijímána. Byl jsem sám překvapen, že si mě studenti vážili a projevovali mi důvěru.
Co podle Vás studenti nejvíce potřebují v oblasti duchovního doprovázení během teologického studia?
Nejen vědomosti, které jsou potřebné, ale praktický život, prohlubování vztahu k J. Kristu, čerpat každý den z Božího slova pro osobní růst, protože žádná teologická škola neučí studenta pravidelně číst Bibli, i když se touto knihou stále zabývá. Prostě pěstovat osobní vztah k osobě Spasitele i vztah k tomu, co Ježíš Kristus řekl. Důraz na jedno nebo jen na druhé je zavádějící.
Byla nějaká chvíle, setkání nebo zkušenost, která vám zvlášť utkvěla v paměti a připomněla vám smysl této služby?
Ano byla, když jsem díky Boží milosti reagoval na aktuální potřebu studenta, který potřeboval pomoc. Nevěděl jsem nic, co student prožívá, ale nutkání ke spojení bylo velmi silné. Děkuji za takové okamžiky, kdy jsem několikrát mohl takto reagovat.
V čem je podle vás specifická spiritualita školy, jako je ATI? Co by si měla chránit a rozvíjet?
Specifická i komplikující je pro duchovní rozvoj forma dálkového studia. V každé škole je podstatná přestávka, výlet, mimoškolní aktivity, protože tam student poznává vedení školy a pokud jsou rozvíjeny dobré mezilidské vztahy, získává hloubku i předkládaná látka při studiu. Studium jednou za měsíc ale nemůže takové vztahy naplnit. ATI by si měla chránit pozitivní vztah k učitelům a především k vedení školy, studijnímu oddělení a spirituálovi.
Jak se dá podle vás propojit akademické studium teologie s osobní zbožností, aby z teologie nebyla jen informace, ale také formace?
Osobní rozhovor, spojení s praktickým životem. Zájem o běžný život, práci, rodinu, osobní zájmy, dovolená, chvíle nad Biblí. To vše je důležité, jsme duchovní, duševní i tělesné bytosti. Adventisté vždy dávali důraz na celistvý život.
Co jste se během své služby naučil od studentů?
Učím se odpovědnosti, pozornosti ke každému z nich, ale i když jsem se snažil s každým se potkávat, vnímám sám sebe jako velkého dlužníka. Naučili mě připravovat se na každé setkání s kolektivem i jednotlivcem, protože se ptali na osobní, ale i studijní záležitosti, které jsem neučil a bylo potřeba být připraven modlitebně i vědomostně.
Kde vidíte největší duchovní výzvy dnešních studentů, kazatelů a lidí připravujících se ke službě?
Vyvažování mezi rodinou, prací, studiem, službou ve sboru, odpočinkem i rozdělování úkolů, aby jedinec nepracoval pouze sám. Přijetí vědomí, že vždycky budeme dlužníci, a proto se mimochodem těšíme na lepší budoucnost, kde již nic nedodělaného nebude.
Co byste chtěl škole, studentům a učitelům zanechat jako své duchovní povzbuzení nebo odkaz?
Být v církvi autoritou, to je velký úkol. Takový člověk musí být bezúhonný, věrný své jediné manželce, střídmý, rozvážný, pořádný. Vyžadují se také pohostinnost, pedagogické vlohy, taktnost, smířlivost a nezištnost. Nesmí být pijan ani rváč, rodinu musí mít spořádanou, děti vychované k poslušnosti a poctivosti. Jak by mohl prospět církvi ten, kdo by vlastní rodinu dobře vést nedokázal? 1.Tim. 5,1-6 Není důležité jen to, co vím, ale jaký jsem.
Když teď tuto etapu uzavíráte, za co jste nejvíce vděčný a co byste si přál do dalšího období školy?
Jsem vděčný za přijetí, důvěru od studentů i vedení školy. Přeji si, aby vedení i studijní oddělení bylo vždy přátelské, trpělivé a přitom nesnížilo nároky na úroveň studia, kterého si ostatní teologické školy velmi váží.
