Poslední konzultace akademického roku 2025/26 na ATI se celá nesla ve znamení loučení. V pátek odpoledne jsme se symbolicky loučili se starým hříšným já studenta Jakuba Englische, který svým křtem veřejně vyjádřil své rozhodnutí stát se členem Boží rodiny. Loučili jsme se s Alešem Zástěrou, pro kterého to byla poslední konzultace ve funkci spirituála ATI. A nakonec jsme se loučili se studenty čtvrtého ročníku, kteří touto konzultací ukončili svou čtyřletou řádnou docházku na výuku. Tento školní rok jsme byli zvyklí jezdit na bohoslužby do sborů v okolí, ale nyní jsme měli mnoho důvodů být během sobotního dopoledne všichni spolu a připomenout si jiné slavné loučení v Bibli – poslední večeři Ježíše Krista se svými učedníky.
Památka Večeře Páně není na ATI nic obvyklého. Za dva roky studia tady jsem měl tuto slavnostní bohoslužbu prožít poprvé až na této konzultaci. A teď jsme ji měli prožít ve složení, ve kterém se na ATI už nikdy neuvidíme. Jednalo se o velmi vzácnou sobotu, na kterou jsem se moc těšil.
Výjimečnost této soboty se ukázala již ze začátku. Na sobotní školu jsme se nerozcházeli do jednotlivých tříd, ale zůstali jsme v hlavním sále, kde nám sobotní školu za celé čtvrtletí přehledně shrnul jeden z našich učitelů Oldřich Svoboda. Připomněli jsme si tak všechny oblasti, které jsou důležitou součástí budování vztahu s Pánem Bohem.
Po sobotní škole se Aleš Zástěra ujal svého posledního kázání coby spirituál. Podobenstvím o ztracené ovci nám ukázal, jak vysokou hodnotu má v Božích očích jeden člověk a jak se raduje nad tím, kdo činí pokání.
Poté jsme se rozešli k umývání nohou. Je fascinující, jak se na ATI propojuje teorie s praxí. V místnosti, kde jsme si s manželkou umývali nohy, jsme před několika hodinami měli seminář o umývání nohou. I když jsme si neumývali nohy poprvé, byl to pro mě výjimečný okamžik. Cítil jsem, že v daný moment můžu být manželce skutečnou podporou, jelikož měla strach z písně, kterou měla za pár chvil zpívat.
Po umývání nohou přišel čas na píseň v podání mé drahé polovičky za doprovodu Aleše. Píseň krásně dokreslila výjimečnost okamžiku a připomněla, že nám Alešovo hraní na klavír bude chybět. Po písni již následovalo rozdávání chleba a vína. Po něm byl tradiční obřad proložen ještě gratulacemi a oficiálním poděkováním Alešovi za jeho službu spirituála. Aleš tak mohl zakončit bohoslužbu a rozloučit se tradičním pronesením požehnání. Perfektní zakončení slavnostní bohoslužby.
