Jako malý kluk opět nervózní před prvním dnem, ale s nadšeným očekáváním dalších čtyř let. Stojím na břehu řeky Sázavy, skupinky lidí u splavu si užívají posledních paprsků srpnového sluníčka, ale vše postupně utichá, i areál ATI, který mám za zády. Sobotní bohoslužbou zítra pro mě a další prvňáky začne nová životní kapitola. Končím první večer modlitbou vděčnosti, a především prosbou o klid. Jsme na začátku.
Teď si dovolím přeskočit děj. Zase je pátek, ale teď už máme za sebou první týdenní intenzivní kurz na ATI. Aby nedošlo k nedorozumění: stále jsme na začátku. Teď si to uvědomujeme více než před týdnem. Pět dlouhých dopoledních soubojů našich pamětí s hebrejštinou nám možná vzalo poslední zbytky romantických iluzí, na druhou stranu dokonale přispělo k vzájemnému poznávání, začali jsme spolupracovat. Odpolední předměty otevřely mnoho nových otázek, které nás lákají k hlubšímu poznání Bible. Programovou paletu společného týdne doplnily rozhovory u jídla, sportovní i relaxační večery s třeťáky i vyučujícími. A pro mě osobně i radost z lidí, se kterými mohu být. Jsme tady společně, abychom prohlubovali náš vztah k Pánu Bohu i k lidem kolem nás. To nás spojuje. Prožíváme různé životní etapy, rodinné situace a je před námi všemi hodně práce. Nebude to snadné, ale to je dobře. Těším se. Na online hodiny (zase hebrejština) i prodloužený víkend v září, kde se zase potkáme osobně.
Jan Richter
student 1. ročníku Adventistické teologie
