Jeden z nejhezčích, ale i učebně nejnáročnějších týdnů v životě – i tak by se dal nazvat týden intenzivního kurzu na Adventistickém teologickém institutu, který byl zároveň první povinností studia na ATI. Ale jak jsem se na něj já i moji spolužáci dostali? A jak probíhal?
Nejdříve se musíme vrátit do května, kdy jsme všichni jako potenciální studenti museli projít přijímacími zkouškami. Ty se konaly online, protože to bylo zrovna v době různých omezení a nařízení od vlády kvůli koronaviru. A tak jsme se jedno nedělní dopoledne sešli u počítačů a byli připraveni na 3 testové části – teologická angličtina, test biblických znalostí a SCIO test. Už od malička jsem poměrně velký stresař, a tak mi bylo velkou pomocí, když před samotnými testy s námi promluvil bratr ATI Marek Harastej (ředitel ATI) a ujistil nás, že není třeba se bát a promluvil k nám nejen jako k budoucím studentům, ale zároveň i jako k bratrům a sestrám. Každý jsme si tedy splnili zmíněné 3 písemné části a pak dle rozpisu nás ještě čekal ústní pohovor. Po úspěšném přijetí jsme dostali pozvánku na intenzivní týdenní kurz, který se měl konat v areálu na Sázavě.
Předposlední srpnový týden jsme si tedy všichni zabalili věci a vyrazili na cestu. Myslím, že v každém z nás se před příjezdem mísily pocity očekávání, zvědavosti, radosti z toho, že budeme moci sloužit Bohu, ale zároveň i možná strachu z kroku do něčeho nového a neznámého. Náš kurz začal sobotní dopolední bohoslužbou a odpoledním výletem. Seznámili jsme se tak se svými novými spolužáky, ale zároveň i se studenty 3. ročníku. Ti nám byli po celý týden kurzu ochotni odpovídat na naše zvědavé dotazy a rychle nás přijali mezi sebe.
Další dny už nás čekaly hodiny metodiky studia, hebrejštiny a hermeneutiky. Nebudu lhát, že několik výukových hodin denně bylo snadných. Nějaké dny to bylo opravdu náročné, ale i přes všechnu tu časovou náročnost nás naši učitelé uměli zaujmout i po tolika hodinách. A zároveň s námi měli trpělivost, když nám něco nešlo.
Osobně ale musím z celého kurzu vyzdvihnout hlavně jednu věc, a tou byla atmosféra a celkový dojem, který ve mně ten týden zanechal. I když bylo učení náročné, i když to bylo něco nového, stejně to považuji za jeden z nejhezčích a nejnaplněnějších týdnů, které jsem prožila. Přispělo k tomu to, že na všech bylo znát, že jsme zde za účelem být Bohu nápomocni. Přispěla k tomu i ranní a večerní zamyšlení, která člověk běžně denně nemůže prožívat, ale zároveň jsou příjemným začátkem a ukončením dne. Samozřejmě k hezké atmosféře pomohli spolužáci, krásný areál a počasí, které se nám ten týden vydařilo.
Těším se, že se budeme dále společně scházet a studovat. Sice si dovolím říct, že nevím, co každého z nás ve studiu dále čeká ani co všechno zažijeme, přesto všechno věřím, že Bůh nás celým studiem povede a každému z nás bude nápomocen na naší studijní cestě.
Petra Kohoutová
Studentka 1. ročníku
