ATI

Vzdělání pro život – život pro službu – služba pro Ježíše

Léto tohoto roku znamenalo pro Adventistický teologický institut (ATI), tedy pro jeho studenty i učitele, hned trojitý mezník. 

V prvé řadě skončil první studijní běh, ve kterém po čtyři roky studovali studenti, kteří se v roce 2016 přihlásili na školu s tímto novým názvem. Poprvé od roku 1990, kdy byla obnovena činnost Teologického semináře, tak nabízela Církev adventistů v Česko-Slovenské unii studium teologie pouze v tzv. „kombinované podobě“, tedy ve formě intenzivních kurzů a pravidelných trojdenních konzultací. Měsíc červen byl tedy pro ty, kteří začali své studium před čtyřmi lety, posledním měsícem řádné výuky. Některé z nich teď čekají už jen závěrečné zkoušky a obhajoba bakalářské práce, jiní si ještě budou v průběhu podzimu dokončovat některé studijní povinnosti, které zatím nestihli.

Toto léto je však mezníkem i pro ty, kteří nastupují do třetího ročníku, protože se dostávají do druhé poloviny svého studia. Tento „přechod“ není snadný ani pro ně, ani pro ty, kteří je učí, protože je zkomplikovaný různými omezeními vyplývajícími ze zdravotní a hygienické situace v Česku a na Slovensku. Již od března probíhala výuka primárně pomocí videokonferencí, během kterých bylo znát, jak mnohým schází možnost osobního kontaktu s ostatními. Jsme vděční, že alespoň letní týdenní intenzivní kurz mohl proběhnout (s dodržováním všech bezpečnostních opatření) zase na Sázavě, nicméně v dalších měsících bude nutné opět kombinovat omezená setkání s výukou přes internet. Nebude to zcela jednoduché, ale věříme, že všechny tyto komplikace budou vyváženy nadšením studentů, kteří se těší na pokračování svého vzdělávání.

A samozřejmě musíme zmínit jako významný milník školy i nastupující studenty prvního ročníku, kteří v závěru měsíce srpna své studium zahájili. Začíná tak zcela nová kapitola jejich života, od které očekávají nejen nové znalosti, ale i nové zkušenosti a prohloubení vztahu s Bohem.

Jsme vděční za to, že v rámci naší unie máme možnost mít tento typ školy. A stejně tak jsme vděční i za to, že si Pán Bůh stále povolává nové a nové sestry a bratry, kteří netouží jen po akademických diplomech, ale chtějí se připravovat pro efektivnější službu druhým i našemu Pánu a Spasiteli. Mnozí z nich ještě váhají, zda by mělo být jejich místo v kazatelské, sborové či jiné službě. Spojuje je ale touha nežít jen pro sebe a být užiteční tam, kam je Bůh povede. Prosíme proto vás všechny o modlitby – nejen za studenty a učitele, ale i za celou církev, aby vždy vnímala službu jako prvořadý smysl své existence.

Oldřich Svoboda