V neděli 30.11 2025 se zastavil čas a soustředění posluchačů teologické konference se zabývalo historií Církve adventistů sedmého dne. Úvodním slovem sloužil Mgr. Luděk Svrček a na téma adventisté v době nacismu přednášel Prof. Johannes Hartlapp. Těžké období v době komunistického režimu představil Michal Balcar Ph.D, na které navázal Adam Hubáček Ph.D, se vzpomínkami pronásledovaných členů a svědectví ze stejné doby na Slovensku popsal ThDr. Jozef Kučera.
Proč se vracet do minulosti, když současnost s budoucími událostmi je tak důležitá? „Něčemu se můžeme z dějin naučit, že jsme se z dějin ničemu nenaučili.“ Je to pravdivý citát? Již ten, kdo jej napsal, se musel začít učit z dějin. Prosperující národ i moudrý člověk se učí ze svých minulých chyb a neopakuje je. Pojmenuje své osobní omyly, a učí se i z cizích problémů. Důležité jsou nejen vzpomínky, paměť na minulé události, ale fakta, nezaujatá historie. První je tendenční, emoční a nevyvážená. To druhé je objektivnější, zahrnující širší pohled, ale s pohledem na minulost, často kritická. Tato konference ale byla vyvážená, bez hodnocení postojů našich předků. Ve vzpomínkách se k nim projevovala úcta, a přitom byla pravdivá, bez zakrývání, nebo glorifikování jejich činů.
Dějiny minulého století v Evropě, ale i v církvi, byly ovlivněny politickou situací v Německu. Adventisté museli korigovat svůj vztah k fašismu. Obávali se Římskokatolické církve, Jezuitů, ale i komunistů, proto při výběru z možných politických směrů byli smířlivější k A. Hitlerovi. V té době ještě nebylo zřetelné, do jakých válečných rozměrů povede německá vláda. Adventisté neprožívali žádné problémy, až teprve od r. 1936 se stalo překážkou přikázání o sobotě. Bylo velmi těžké vysvětlit, že náplň soboty je jiná než u Židů, když sváteční den je stejný. Do roku 1933 církev zřetelně dávala najevo, že nacionalismus nepatří mezi křesťany. Pod vlivem státu ale vedení církve stále více zdůrazňovalo, že každý člověk má být podřízen autoritě státu. (Řím. 13,1-5) Členové museli být překvapeni loajalitou vedení k vládě země. Do modliteben byl zakázán vstup Židům. Mnozí členové ale pomáhali bratřím a sestrám židovského původu.
Církev-tedy lidé, si uvědomovali, jak představa hlavních nepřátel církve zastínila plížící se genocidu fašistického Německa. I dnes je možné vnímat představy jednotlivých členů o výkladu proroctví a přitom opomíjet poučení z vlastních chyb v dějinách a přehlížet aktuální nebezpečí v agresivních národech i na vlastním dvorku.
Válka skončila a po radosti z jejího zániku vzniká od r. 1948 nadvláda dalšího agresivního režimu. Pokud si tehdy někdo dovolil být jiný, již se stal nebezpečný. A jako obvykle vadí nejviditelnější znak, sobotní přikázání. Narušuje morálku a jednotu pracujícího lidu. V padesátých letech je církev zakázána. Samozřejmě existuje v domácím prostředí. Pamětníci vyprávějí, že Církev adventistů sedmého dne byla jednotná a nejsilnější v době zákazu. Přitom byli zbaveni služby kazatelé a majetek byl zkonfiskován. Režim si ale uvědomil, že život církve nezáleží na povolaných kazatelích a navíc, skrytá církev je nečitelná a není přehled o její činnosti. Proto byly bohoslužby znovu povoleny a stát si dělal nárok ovlivňovat vedení sborů výběrem vhodných kazatelů. V mnoha místech církve byli nasazeni lidé, kteří donášeli zprávy STB. Přesto církev rostla a vztahy mezi sbory a státními zařízeními, tedy v osobě církevního tajemníka, byly často postaveny na osobním přijetí. Někde byla komunikace napjatá a jinde vstřícná. Někde byli členové, a i kazatelé vstřícní ke spolupráci se státem a jindy zase úřady citlivě zacházeli s církví. Je velmi těžké posoudit, kdy křesťan začínal spolupracovat s úřady a kdy se přehnaně zdržoval jakéhokoliv kontaktu.
Určitě si každý přeje mluvit o své církvi dobře, ale církev měla vždy Boží i lidskou stránku. Stačí podívat se na učedníky J. Krista. Vidět to dobré, znamená znát i to špatné. O tom negativním se mlčí, v osobním životě i v dějinách církve. O to vzácnější je Boží Slovo, které otevřeně představuje klady i zápory Božího lidu. To je realita života. Kdo představuje pouze dobré zkušenosti, není objektivní a může ublížit těm, kteří si o církvi vybudovali světlou představu. Představa dokonalé církve je ale teprve před námi v prosbě: „Přijď království tvé.“
Aleš Zástěra
Záznam z Teologické konference budete moci shlédnout na našich webových stránkách v sekci „Materiály/Ke stažení a poslechu“, jakmile budou nahrávky zpracovány.
