Kdysi dávno jsem slyšel příběh, který vlastně nevím, zda je skutečný, ale to je pro tuto chvíli nepodstatné. Jeden sbor ve Spojených státech se rozhodl postavit novou modlitebnu. Sestry a bratři to brali velice vážně, poctivě spořili a těšili se na chvíli, kdy budou mít novou, krásnou budovu pro bohoslužby. Zatím neměli dost na stavbu samotnou, ale za naspořené finance se rozhodli koupit pozemek. Chtěli modlitebnu v dobré dojezdové vzdálenosti za městem, kde by se dalo dobře zaparkovat a kde by pozemek nabízel vyžití i pro děti a sborové akce. Zakoupili proto poměrně velkou parcelu a spořili dál. Při geologickém průzkumu je ale čekal šok. Na pozemku byla objevena ropa. U nás by to možné nebylo, ale podle americké legislativy na ni měl nárok majitel, tedy dotyčný sbor. Logické rozhodnutí bylo pozemek pronajmout těžební společnosti a z příjmů z těžby ropy bylo zanedlouho možné nejen koupit nový pozemek, ale i realizovat očekávanou stavbu. Ta se díky dostatku finančních prostředků o něco prodražila, než se původně plánovalo. Rovněž zařízení bylo na špičkové úrovni. A došlo i na vybavení pro děti na novém, velkém pozemku. Sbor chytil nový dech a začal početně růst. Peněz z ropy přibývalo a sborový účet byl v dlouhodobém přebytku, až se logicky objevila otázka, zda v takové situaci jsou vůbec nutné sbírky. A tak je zrušili. Bylo dost prostředků zafinancovat i dovolenou pro mládež, tábor pro děti byl také bezplatný, ale peněz bylo stále dost. A tak se sbor rozhodl přistoupit k bezprecedentnímu kroku – vyplatí svým členům dividendy. A následující rok také. A mezitím počet členů rostl. Ale přicházejí tito lidé opravdu za Kristem, anebo jen kvůli dividendám? Jak to poznat? A s rostoucím počtem členů se musejí dividendy dělit mezi stále více lidí. A tak sbor přikročil k snad logickému, ale rovněž problematickému kroku. Vydal prohlášení, že už nebude přijímat další členy. Jak jsem psal v úvodu, nevím, zda je příběh pravdivý. Ale to nic nemění na otázce, která z něj plyne. Je takový sbor ještě církví? Je možné považovat společenství lidí, které odmítá růst, za Boží církev? A pokud tuto otázku trochu posuneme, tak se můžeme ptát: Nakolik je církví společenství, které neroste? Je růst volitelnou, nebo nezbytnou součástí definice toho, co je církev? A jak vnímat nerostoucí církev? Teologickou konferenci jsme svolali proto, aby byl prostor klást si takovéto otázky. Většina textů v tomto sborníku jsou příspěvky z této konference doplněné o několik dalších textů. Přáli bychom si, aby byly živým textem. Takovým, který se nezaloží do knihovny, ale o kterém se diskutuje, dále přemýšlí a inspiruje k činům.
Sborník obsahuje tři tematická kázání od Jana Majera ml. (Proměňující učednictví), Oldřicha Svobody (Ruka Páně byla s nimi) a Pavla Moudrého (Svet je náš blížny), rozhovor s australským teologem Peterem Roennfeldem, několik teologických studií a článků (Marek Harastej – Růst církve, Oldřich Svoboda – Růst církve v Novém zákoně, Michal Balcar – Dějiny misie „zdola“, Lukáš Jureček – Tajemství rostoucích sborů, Jan Libotovský: Motivace k evangelizaci – otázka proč, Tomáš Dymáček – Proč mladí lidé odcházejí z církve, František Kolesár – Nový normál, Pavel Eder – Janovská láska v zajetí remytologizace, Mario Brito – Život a růst církve v Interevropské divizi) a sborník uzavírá výběr biblických textů, výroků EGW a doporučených knih k danému tématu. V závěrečné části uveřejňujeme anketu o růstu či nerůstu naší církve mezi jejími členy.
Koinonii je možné zakoupit v nakladatelství Advent- Orion.
Přejeme si, ať Pán Bůh vede čtenáře stejně jako svou církev.
Marek Harastej, ředitel Adventistického teologického institutu
